Káva je nápojem, který v sobě skrývá velmi rozmanité chutě. Aby se tyto chutě mohly náležitě rozvinout, musíme zvolit vhodný způsob přípravy kávy. Existuje mnoho způsobů a záleží na individuální chuti každého člověka i na tom, v jaké zeměpisné oblasti se káva připravuje. V některých, zvláště arabských zemích bývá příprava i samotné popíjení kávy opravdovým obřadem a v některých oblastech světa je navíc také typické přidávání různých aromat. Na Středním východě je zvykem už od dávných dob ochucovat kávu, oblíbeným kořením pro tyto účely je kardamom, muškátový oříšek, skořice a hřebíček. V oblasti Etiopie se tradičně používá zázvor.

Každý člověk má jinou představu o své ideální kávě, někteří preferují jemnou a sladce lahodnou chuť, jiného člověka osloví spíše káva silná a hořká. Kromě způsobu přípravy kávy záleží také na tom, jaký druh si vybereme. Kávy se liší nejen tím jak vysoký mají obsah kofeinu (můžeme volit druh Arabika nebo Robusta), ale i oblastí, ze které pochází. Podnebí i pěstitelské podmínky mají rozdílný vliv na chuť i vůni jednotlivých druhů káv, což v praxi znamená, že například brazilská káva bude chuťově odlišná od kávy keňské. Nejkvalitnější druhy káv pochází z vysokohorských oblastí, mezi tyto špičkové a zároveň nejdražší kávy patří druh Blue Mountain nebo káva Kona Kai, rostoucí na sopečné půdě, což její chuti dodává na výjimečnosti. Tyto druhy káv jsou vyhledávány skutečnými odborníky a jsou považovány za gurmánské kávy.

Příprava a podávání kávy by mělo být vždycky malým obřadem, protože káva jako nápoj si úctu zaslouží. Musí se připravovat s láskou, ať už si zvolíme jakýkoli způsob. Přestože možností přípravy kávy je několik a každý způsob ovlivňuje konečnou chuť i její vzhled, princip je vždy stejný a na počátku jsou pouze základní ingredience, voda a kávový prášek. Někdo má raději turecký způsob přípravy kávy, jiný dává přednost kávě překapávané. Existuje několik pravidel, která by se měla při vaření kávy pokaždé dodržovat:

Káva by měla být v každém případě čerstvá, nejlepší je zakoupit zrnkovou kávu a umlít si požadované množství krátce před její přípravou. Mletá káva by měla být uskladněna v těsných nádobách k tomu určených, aby se zabránilo vstřebávání ostatních pachů do kávy, nejlépe na tmavém a chladném místě. Vhodné je mít kávu například v mrazničce, mražená zrna není potřeba před samotným mletím rozmrazovat. Uchovávání v lednici příliš vhodné není, protože káva by neměla být vystavena vlhkému prostředí, které její kvalitu znehodnocuje.

Ke každé přípravě se také hodí káva s jiným stupněm umletí. Pro takzvaný turecký způsob se hodí káva jemně mletá, pro kávu překapávanou a do kávovarů, které protlačují vodu kávou může být použita i káva hrubší. Také je dobré si říci, že káva jemně mletá rychleji a více uvolňuje voňavé látky, protože má větší styk s vodou, zatímco u hrubě mleté kávy se tyto aromatické látky z kávy uvolňují mnohem pomaleji a v menší míře. Zásadním pravidlem je to, že voda určená k zalití kávy by neměla být převařená, musí se zalít vroucí vodou vždy těsně před bodem varu. Je také vhodné vodu změkčit a to přidáním několika zrnek soli, chuť kávy je potom výraznější.

Pokud volíme způsob, kdy kávu po zalití horkou vodou vyluhujeme, pak pouze několik minut, zbytečně dlouhá doba vyluhování by chuť kávy zhoršila. Doporučuje se také vypít kávu co možná nejrychleji, neboť jen tak je možné si vychutnat její skutečné aroma, po delší době z uvařené kávy těkavé aromatické látky postupně vyprchávají. Poměr kávy a vody není striktně předepisován, protože vždy záleží na individuální chuti podle toho, zda máme rádi kávu slabší nebo silnější.

Pro docílení pevné pěny se mletá káva nejprve zalije menším množstvím horké vody, zbytek vody se pak přivede k varu a káva se dolije. Ke kávě by se měla vždycky podávat nádobka se smetanou a sklenice s vodou. Je také vhodné konvici společně se šálky předehřát.

Při klasickém arabském způsobu se káva připravuje v nádobce zvané džezva, což je konvička s dlouhou rukojetí, v níž se smíchá kávový prášek a cukr a tato směs je zalita vodou, která se nad ohněm nechá dvakrát až třikrát vzkypět. Několikeré převaření ubírá kávě aromatické látky a zdůrazňuje její hořkost. Arabové mají velkou oblibu v přidávání koření kardamom, které překrývá hořkou chuť této černé a silné kávy. Káva se podává v maličkých šálcích bez držátka.

V zemích, kde je zvykem ochucovat kávu různými druhy koření nebo dochucovadly, je dáván důraz na tradici, která je typická pro tu kterou oblast. Tak například v Etiopii se hojně používá zázvor, v Mexiku je značně oblíben hřebíček a skořice, Řekové milují anýz, Holanďané zase kousky čokolády, v našich krajích se používá často vanilka nebo karamel, oříšková příchuť, někdy se přidává i brandy.

Obecně rozšířeným zvykem je přidávání mléka do všech káv, ovšem v případě takzvaného „turka", což je káva s lógrem se jedná o velký prohřešek. Jsou země, kde se ovšem mléko do kávy zásadně nedává a těmi jsou Etiopie a Jemen, což jsou země, které jsou pravlastí kávovníkových stromů a kde je možné vidět divoce rostoucí kávovníky dodnes. Podávání kávy je tu, stejně jako v ostatních arabských zemích, znakem velké pohostinnosti.

Při přípravě kávy volíme druh, který nám nejlépe vyhovuje. Pokud je naším cílem pouze lehce povzbudit své smysly a oddálit únavu a zároveň chceme ochránit svůj organismus před případným kofeinovým šokem, vybereme si nejspíše Arabiku. Káva druhu Robusta má vyšší obsah kofeinu, silnější a výraznější chuť a také tmavší barvu.

Rozvoj kávové kultury si postupně vynutil vzájemné míchání káv různého původu. Jednotlivé druhy káv pochází z plantáží celého světa. Směsi mívají základ z arabiky a bývají doplněny robustou. I v případě, že káva je označována jako 100% arabika, obsahuje určité procento robusty . Robusta je kávou, která se většinou přidává do směsí, které se odlišují pouze jejím procentním zastoupením. Robusta dodává směsím výraznější chuť a zároveň také snižuje cenu kávy. Samotná Arabika je dražší, neboť v její ceně se promítají celkově vyšší náklady na pěstování i náročnější metody na sklizeň a zpracování kávových plodů.

Přestože většina prodávaných káv jsou směsi zrn z různých plantáží, lze koupit i tzv. čisté druhy káv a to ve specializovaných prodejnách. Při domácí přípravě kávy se využívá nejjednodušší způsob přípravy kávy a tím je zalití kávového prášku vroucí vodou buď přímo v šálku nebo v konvici, kde se káva nechává následně krátký čas vyluhovat.

Jiným způsobem si můžeme připravit filtrovanou kávu a to buď přímo v překapávači nebo ve filtrovací konvici, která pracuje na principu pressa. Káva se zalije horkou vodou a poté se stlačí píst s filtrem a v konvici se oddělí tekutina od kávového lógru. U překapávačů je praktické použití papírových filtrů, které můžeme po použití vyhodit.

Pokud se nespokojíme s takto jednoduchou úpravou kávy a rádi si pochutnáme na pravém espressu, pak si na tento nápoj dojdeme do některé z mnoha kaváren nebo si domů pořídíme kávovar. Vyznavači kávy připravované jako espresso nebo capuccino nebudou patrně váhat při pořízení speciálního kávovaru. Základní charakteristikou těchto přístrojů je čerpadlo, které musí vyvinout tlak 15 barů. Kávovary s nižším tlakem požadovaný nápoj nikdy nepřipraví, přesto že existuje řada obchodníků, kteří se snaží spotřebitelům namluvit pravý opak. Může se jim to i podařit právě z toho důvodu, že lidé mají nízkou povědomost o nutnosti potřebného tlaku i o tom, jak má přesně espresso chutnat a vypadat. Například na rozdíl od Italů, kteří jsou velkými milovníky espressa a capuccina a mají přesnou představu jaké mají tyto nápoje být, pro našince je espressem téměř každá káva připravená na jiný způsob než turecký.

Kávovary můžeme rozdělit na dva druhy, buď slouží k přípravě skutečného espressa nebo jsou na jakési „nepreso" a do této skupiny můžeme zařadit všechny přístroje, které nemají požadovaný tlak 15 barů. Správné označení těchto přístrojů je „parní". Pohybují se ceně kolem jednoho tisíce korun a zemí původu je většinou Asie. Zavádějící může být fakt, že nejen přístroje na espreso mají páku, tou bývají vybaveny všechny přístroje s čerpadlem. Páka je u nich spojena s nádobkou, do které je vsypávána káva.

Pro milovníky dobrého pressa i překapávané kávy jsou určeny kombinované kávovary, ty zvládnou připravit více druhů nápojů. Patří sice do vyšší cenové kategorie, ale jejich široké využití je výhodné. Jejich cena se pohybuje od pěti tisíc korun výše. Nejdražší skupinou jsou ovšem plně automatizované přístroje, které vaří espresso i capuccino a součástí jejich výbavy je navíc i mlýnek na kávu, plocha pro nahřívání šálků a mají i integrovanou nádobku na odpad. V dnešní době se využívají i v domácnostech a tomu odpovídá i jejich design.

Do přístrojů na espresso je možné použít jakoukoli kávu, ovšem poměrně složité je její správné upěchování. Práci značně usnadní použití porcované kávy v kulatých polštářcích, které se vkládají do nádoby v páce kávovaru, kam snadno zapadnou a káva se nemusí dále pěchovat. Příprava espressa i capuccina není vůbec jednoduchou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Existuje řada faktorů, které mohou ovlivnit výslednou chuť nápoje.

Správně připravené espresso má lahodnou chuť, je silné, tmavé a husté. Pro jeho přípravu se nejlépe hodí káva arabica a vhodné jsou druhy z Etiopie, Brazílie a Indonésie. Na jeden šálek espressa jsou potřeba dvě plné lžíce mleté kávy, která musí být jemně mletá, nikoli ovšem prášková. Káva se přiměřeně upěchuje do tělesa filtru a horká voda společně s párou se pod tlakem protlačí touto jemně umletou kávou. Pod trysku přístroje se připraví nahřátý šálek, do něhož po zapnutí pressovače vytéká káva, zpočátku hodně tmavá, pak karamelově hnědá a jako poslední vyteče hustá pěna, která se nazývá crema. Ta je velmi důležitá, protože podle ní se na první pohled pozná, zda se nápoj povedl nebo ne. Správně připravené presso musí mít na povrchu nápoje vrstvu této karamelově zbarvené cremy. Pěna při pití musí ulpívat na stěnách šálku a do vypití nápoje má zůstat na jeho dně. Nejdůležitější je doba vyluhování, pokud byla příliš krátká, pak je presso řídké a nedobré. Naopak při dlouhém vyluhování je nápoj hořký a trpký a také jeho pěna není kvalitní, většinou pod ní prosvítá tmavá káva.

Při přípravě capuccina se postupuje obdobně. Presso je základem pro vytvoření tohoto nápoje, který má rovněž italský původ a jeho název je odvozen od tvaru kapucí,které nosili příslušníci římskokatolického řádu mnichů „kapucínů". Tvar těchto kápí nápadně připomíná tvar „čepice", která vznikne na povrchu správně připraveného capuccina.

Capuccino je silný černý nápoj s našlehaným mlékem a pěnou posypanou skořicí, někdy kakaem nebo čokoládou. Příprava je složitější o prvek mléka, které se musí pomocí trysky správně našlehat. Vhodné je použití plnotučného, studeného mléka, které se našlehá horkou párou na mléčnou pěnu. Do šálku s espressem se dá stejný díl teplého mléka a našlehané mléčné pěny. Vrstva pressa by měla zůstat mezi dvěma vrstvami mléka. Na povrchu nápoje se vytvoří hustá pěna, která vytvoří tvar kapuce. Aby se zabránilo vzniku škraloupu na povrchu, je pěnová čepice nakonec ozdobena většinou mletou skořicí. Pěna by se neměla při pití úplně rozpustit, naopak musí zůstat zachována až do posledního doušku. I na capuccinu je vidět, zda se nápoj povedl či nikoli. Pokud je při šlehání mléka zasunuta tryska moc hluboko do mléka, vytvořené bublinky jsou příliš velké a při pití nápoje se ihned rozpouští.

Obdobou těchto dvou skvěle chutnajících nápojů je například caffé latte, kde se použije jeden díl kávy a dva -tři díly teplého mléka. Nejvíce podobný capuccinu je nápoj zvaný macchiato, který se připravuje stejně, pouze místo mléka se přidává k pressu jen mléčná pěna. Oba tyto nápoje se podávají, na rozdíl od espressa a capuccina ve vysokých sklenicích.

Při přípravě dalších druhů káv se používá na ozdobení šlehačka, například u vídeňské kávy. U mnohých káv lze použít i přidání alkoholického nápoje, u alžírské kávy je kromě šlehačky přidán vaječný koňak, irská káva se neobejde bez whisky. V různých částech světa se káva podává s různými druhy alkoholu, každá má oblibu v jiném druhu. Tak například v Normandii je ve velké oblibě calvados, což je jablečná pálenka, na území bývalé Jugoslávie se hojně podává slivovice, Španělé si rádi pochutnají na suché anýzovce nebo brandy. Kávu lze podávat i v kombinaci se šlehačkou nebo zmrzlinou, nebo například ve formě ledové kávy zvané frappé.

Pokud chceme kávou pohostit po vzoru arabských národů své blízké a přátele, musíme ji připravovat s láskou, věnovat jí potřebný čas a při její přípravě můžeme zkoušet uplatnit svou nekonečnou fantazii. Existuje mnoho způsobů přípravy kávy, ať už použijeme některý z moderních přístrojů a vychutnáme si presso či cappuccino nebo pouze filtrovanou kávu z konvice anebo si dáme kávu na turecký způsob, nejdůležitější je si umět vychutnat příjemné okamžiky, které nám tento nápoj pomůže navodit. Je pojítkem mezi přáteli, vyvolává atmosféru radostného uvolnění a komunikace, ale když je člověk sám, dokáže zpříjemnit i tyto chvilky samoty.