Miroslav Bobek vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Hned po škole nastoupil jako redaktor do Českého rozhlasu, kde se věnoval popularizaci vědy. Postupně se vypracoval až na šéfredaktora Českého rozhlasu Praha, později se stal spolutvůrcem populárně-vědecké stanice Leonardo. Je autorem reality show Odhalení věnující se gorilám z pražské zoo, která si svou originalitou získala ohlas také ve světě a může se chlubit několika významnými mezinárodními oceněními. V Českém rozhlase působil až do konce roku 2009, naposledy jako ředitel tamní online sekce. Láska ke zvířatům ho ale vedla k myšlence zúčastnit se konkurzu na ředitele pražské zoo, který následně vyhrál.

Jak se cítíte téměř rok poté, co jste odešel z Českého rozhlasu na post ředitele pražské zoo?

Pořád ještě jako na tobogánu: neustále v pohybu a všechno kolem, co se netýká zoo, vnímám rozmazaně.

Když se budeme bavit o vytíženosti, máte teď více času na své zájmy a soukromý život?

Mým zájmem je Zoo Praha. Snažím se však nacházet čas na rodinu. Alespoň o prázdninách se mi to, myslím, docela dařilo. Měřítkem ovšem není množství času, nýbrž intenzita jeho prožívání.

Různí lidé používají různá povzbuzovadla k tomu, aby toho zvládli více. Nejužívanějším z nich je samozřejmě káva? Pijete kávu?

Ano, zejména ráno si bez ní nedovedu představit. Bez kávy z našeho kávovaru Krups v malém šálku, kterou připravuje asistentka Kristýna. Dokonce bych si troufal tvrdit, že kvalita podávané kávy jedním z indikátorů kvality sekretariátu.

A kdo Vás s kávou poprvé „seznámil"?

Maminka si vždycky po obědě a večer vařila kávu. Hořkého turka. A nezapomenu, jak jsem ho coby malý kluk ochutnal. Ten jediný lok mě od kávy nadlouho odradil.

A jakou kávu máte nejraději?

Tureckou podávanou v nefalšované turecké kavárně, samozřejmě ale v Turecku! Na druhé místo bych pak dal popíjení kávy v nějaké skvělé pražské kavárně. A vlastně teprve když se takhle zpovídám, uvědomuji si, že nejdůležitější pro mě není ani tak druh kávy jako prostředí, ve kterém si ji vychutnávám, a související okolnosti.

Jaký význam pro Vás vůbec v životě plní?

Má pro mne význam rituálu. Rituálu, který si spojuji s vyladěním na nějakou činnost – ať už je to směrem k práci, anebo k odpočinku. A ovšem také rituálu, který umožní se okamžik zastavit a odpočinout si.

Myslíte si, že jste na kávě závislý?

Ne. Vydržím bez kávy celé týdny. Chybí mi, ale opět spíš v tom smyslu, že postrádám s ní spojené rituály, nikoli proto, že by mi chyběla jako droga. A to dobře vím, o čem mluvím, protože jsem býval hodně silný kuřák – a touha po cigaretě byla něco úplně jiného.

Zažil jste v souvislosti s kávou někdy nějakou zajímavou příhodu?

Rád vzpomínám na to, jak jsem poprvé viděl kávovník s dozrávajícími bobulemi. Bylo to na ostrově uprostřed jezera Tana v Etiopii a ukazovali mi jej tamní mniši. Řekněte, komu se něco podobného poštěstí?! Seznámit se s kávovníkem v jeho pravlasti. Samozřejmě veliký zážitek byl etiopský kávový obřad, který jsme opakovaně zažívali na tamním venkově. Svěže zelená tráva rozházená po udusané hliněné podlaze, uprostřed ohniště a na něm mělká pánev, v níž se pražila kávová zrna, zvláštní klid a úcta, která se k obřadu pojila. To bych si někdy rád zopakoval.

Dalo by se říci, že výpravy do exotických zemí nějak ovlivnily vaše další směřování?

Nezapomenu na dlouhou řadu malinkých šálků silné kávy v pouličních kavárnách v Trabzonu na severovýchodě Turecka. Nad nimi jsem vymyslel výpravu Via Pontica, jejímiž přímými následovníky byla série projektů, které mě přivedly až do pražské zoo. S jistou mírou nadsázky bych tedy mohl prohlásit, že právě tahle turecká káva zásadně ovlivnila mé celoživotní směřování.

Nemohu ovšem nezmínit prachmizernou kávu, kterou jsem pil kdysi na Sibiři. V hliníkovém ešusu ji vařil můj kamarád Pavel. Mám ji spojenou s úlevou po namáhavém dni, s vědomím, že mě čeká už jenom odpočinek.

Jsou tam nějaké zvláštnosti v pití kávy, které pro nás Čechy nejsou vůbec obvyklé?

Bezpochyby, ale spíš bych tu otázku obrátil. Nejkurióznější způsob podávání kávy, který jsem zažil, byl právě u nás – myslím tím hospodského turka podávaného ve sklenici.

Ve vaší zoo je k nalezení zvíře s názvem ovíječ skvrnitý. Jakým způsobem je toto zvíře spojené s kávou?

Ovíječ skvrnitý je cibetkovitá šelma, která se volné přírodě vyskytuje v jižní Indii a zejména v jihovýchodní Asii. V pražské zoo ji chováme v pavilonu Indonéská džungle. Mimo veškerou pochybnost je to zvíře s velmi těsným vztahem ke kávě. Dalo by se dokonce říci, že tento živočišný druh je monopolním výrobcem té nejkvalitnější a nejdražší kávy! Jde o indonéskou kávu Kopi Luwak, jejíž zrna musejí nejprve projít zažívacím traktem ovíječe. Původně se tato káva získávala tak, že indonéští vesničané vybírali její zrna z trusu ovíječů, který hledali v okolí plantáží. Dnes se ovíječi chovají i na farmách, kde jsou jim předkládány kávové bobule. Jeden ovíječ údajně vyprodukuje až 50 kg kávy Kopi Luwak za rok. Samozřejmě se nabízí otázka, proč je právě tato káva tak dobrá. Někdo tvrdí, že ovíječi si vybírají ty nejlepší bobule, ale mně připadá pravděpodobnější, že v jejich trávicím traktu projdou kávová zrna fermentací, která vylepší výslednou chuť kávy. Musím přiznat, že jsem ji ještě neochutnal, ale jestliže se za kilogram platí kolem tisíce dolarů, asi bude stát za to. Jistě by stálo za úvahu, dávat kávové bobule také ovíječům, které chováme u nás v zoo. Myslím, že by to mohl být dobrý námět ke spolupráci s botanickou zahradou.

A na závěr bych rád zabrousil do filozofických vod. Myslíte si, že by se současná společnosti bez kávy neobešla? Co si myslíte, že způsobilo, že je ve světě káva jednou z nejobchodovanějších komodit?

Potřebujeme mít pevné body. V životě i v jednotlivém dni. Naši předkové jich měli mnohem víc, než my, kteří stále někam spěcháme. A ať už je to dobře nebo špatně, pevným bodem v našich dnech může být právě šálek kávy, kdy se alespoň na okamžik zastavíme a srovnáme si myšlenky, anebo si nad ním s někým popovídáme. To je ale samozřejmě jen část odpovědi. Velkou roli hraje jistě nejen to, že kávu asi potřebujeme víc než dřív, ale že je také dostupnější pro čím dál víc lidí. A platí to i u nás. Před nějakými dvaceti lety byla přece desetkrát, ne-li dvacetkrát, dražší, než je dnes. Vztaženo ke kupní síle, nikoli nominální ceně.