Kávovníky se nejhojněji pěstují v oblastech rovníkového pásma, kde jsou pro jejich růst nejoptimálnější klimatické podmínky. Doba sklizně je ovšem rozdílná podle zeměpisné oblasti, kde kávovníky rostou. Na sever od rovníku se kávové plody sklízí od září do konce roku, jižně od rovníku probíhá sběr naopak v jarních měsících, ale někdy se sklizeň prodlouží až do konce srpna.

Celoroční sběr je možný na plantážích v různých nadmořských výškách. U některých výjimečných odrůd se plody sklízí pouze jednou do roka. Pěstováním a následným zpracováním kávy se na celém světě zabývá více než 25 miliónů lidí z rozvojových zemí, ve kterých vývoz kávy ovlivňuje stav ekonomiky a je velmi výnosným světovým artiklem. Toto odvětví následuje hned po těžbě ropy.

Kávovníky se dají pěstovat takřka všude, kde jsou pro jejich růst vhodné podmínky a to jak na velkých plantážích, tak na malých mýtinách. Pěstování kávovníků je finančně náročná záležitost s vysokými náklady nejen na pěstování keřů, ale i na následné zpracování plodů. Velké plantáže poskytují větší výnosy, ale současně s tím se musí vynakládat poměrně vysoké prostředky na pracovní sílu i na půdu, která vyžaduje použití moderní techniky. Kromě běžného obdělávání půdy se vysazují stromy, které udržují vláhu a také mají za úkol chránit před prudkým sluncem nově vysazené rostliny kávovníků. Vzrostlé kávovníkové keře se musí přihnojovat a zavodňovat, staré a méně plodící kávovníky se musí včas obměňovat za nové.

Právě z důvodu, že pěstování kávy je druhým nejvýnosnějším artiklem , snaží se pěstitelé vyprodukovat kávu v co nejvyšší kvalitě a prvním krokem pro uskutečnění tohoto cíle je sbírání plodů v době jejich optimální zralosti. Nedozrálé kávovníkové bobule mají zelenou barvu, ta se během zrání mění přes žlutou a červenou až do tmavě rudé nebo fialové. Plody mají vejcovitý tvar a připomínají trochu naše třešně.

Při sběru plodů musí sběrači věnovat pozornost tomu, aby se mezi zralé bobule červené barvy nedostaly zelené nebo naopak měkké přezrálé plody. Také musí být pečlivě odstraněny veškeré plody napadené škůdci, protože by zkazily kvalitu sklizně.

Divoce rostoucí kávovníky dosahují v přírodě mnohametrové výšky, kávovníkové keře a stromy se na plantážích zařezávají do výšky jednoho až dvou metrů.

Finanční náklady jsou vysoké jak na samotné pěstování kávovníků, tak i na sklizeň kávových plodů, především tam, kde je nutno sklízet ručně. V nenáročných terénech jsou používány při sklizni česací stroje, které umožňují snížit náklady na sklizeň plodů. Je to ale možné jen tam, kde jsou kávovníky vysazovány do pravidelných řad. Česací stroje protřásají větve a z nich padají zralé plody, nevýhodou ale přitom je, že zároveň se zralými plody padají do násypných košů také větve a listí a proto se musí nakonec takto strojově sklizené plody ještě prosévat, což přináší další práci navíc.

Na většině plantáží probíhá sklizeň ručně a rozlišují se dva způsoby sklizně. Záleží na druhu pěstované kávy, u kvalitní arabiky se využívá výběrového česání, které je velmi náročné na čas, protože sběrači se po několika dnech na plantáže vrací a znovu vybírají a sklízejí nově dozrálé plody, které jsou pak dále zpracovány takzvanou „mokrou" metodou.

U sběru méně kvalitních druhů se projde pouze jednou celou plantáží a otrhají se najednou veškeré plody kávovníků. Tyto plody se potom zpracovávají metodou méně náročnou a ta se nazývá „suchá".

Při obou zpracovatelských metodách jde o odstranění slupky ze zeleného kávového zrna.

Sběr je náročnou sezónní prací, kdy česáč v průměru může otrhat až 100 kilogramů plodů, ze kterých je ale v konečném výsledku pouze 20 procent kávovníkových zrn.

Každé kávové zrno je obaleno šťavnatou, nasládlou dužninou a třemi vrstvami obalu. Použitím mokré nebo suché metody se zrna musí svého tvrdého obalu zbavit. Oba dva způsoby mají vliv na kvalitu a na konečnou cenu kávy.

U suché metody neprobíhá proces kvašení, proto je méně náročná a používá se jen u méně kvalitních káv. Nasbírané plody musí zbavit vlhkosti a tak se po několik týdnů nechávají na vzduchu sušit. Musí se pravidelně prohrabovat, aby se zabránilo kvašení a fermentaci, zároveň působením vzduchu jejich slupka zhnědne a je křehká. Tento způsob není finančně náročný, ale musí se dávat pozor, aby zrna nezůstala nedoschlá ani přeschlá. Suché zpracování se využívá především v Arábii, Střední Americe a Brazílii.

U takzvané mokré metody probíhá proces fermentace. Proto je tento způsob nákladný a používá se pouze u kvalitních káv druhu Arabica. O této kávě se také někdy hovoří jako o „prané". Při mokrém zpracování se zachová kvalita zrn, protože jsou mnohem méně poškozována. Co nejrychleji po sklizni se odstraňuje ze zrna za pomoci loupacího stroje oplodí. Později už by bylo jeho odstranění problematické a zrna by se při něm mohla poškodit.

Vodou se odstraní nežádoucí semena (nedozrálá a seschlá) a u zralých semen následně probíhá proces kvašení, neboli fermentace. Může trvat několik desítek hodin a uvolňuje se při něm lepkavá vrstva, která pokrývá pergamenovou slupku semen. Po fermentaci mají zrnka drsnější povrch a jejich slupka nelepí. Aby se mohla zrna uskladnit, musí se snížit jejich vlhkost, která je po tomto zpracování stále ještě asi 50 procent. Musí se nechat sušit ještě asi dva týdny. Někdy se využívá sušících strojů, většinou se ale zrna suší na slunci. Rozložená zrna se musí pravidelně obracet, aby prosychala rovnoměrně a aby nepopraskala jejich pergamenová slupka. Usušená zrna se označují jako pergamenová káva a v tomto stavu už mohou být před expedicí uskladněna, ovšem ne na dobu delší, než jeden rok. Největším nebezpečím je pro kávu vlhkost, která její kvalitu znehodnocuje a tak musí být uskladněna v suchém a stálém ovzduší.

Před expedicí se z povrchu kávových zrn odstraní loupacími stroji pergamenová slupka způsobem, který se nazývá luštění nebo také loupání. Pak jsou kávová zrnka vyleštěna, aby se z nich dokonale odstranila zbylá stříbrná blanka.

Úplně na konec se ještě zrna třídí a přebírají podle velikosti a tloušťky, což je určující pro kvalitu kávy. Dalším kritériem je vzhled a původ zrn. Hodnotí se stupni od 10 do 20 nebo písmeny. Některé země používají kvalitativní stupnici např. označením AA. Jednou z nejdůležitějších fází při zpracování a úpravě kávových zrn je pražení kávy, na které dohlíží zkušení pražici. Jde o složitý proces, při kterém vzniká velké množství prchavých látek, které jsou nosiči vůní a chutí kávy. Ty jsou rozpustné ve vodě a proto káva zalitá vroucí vodou je voňavější a poskytuje charakteristickou vůni, která znásobuje požitek z jejího požívání. Pražení kávy je záležitostí, která se nesmí podceňovat a musí se umět. Jakmile pražená zrna ztmavnou, ubere se pára a začne vystupovat vůně kávy. Nesprávné pražení kávy může chuťově znehodnotit i ta nejkvalitnější zrna. Důležitá je doba pražení i použitá teplota, pokud se praží nedostatečně dlouho nebo při nízké teplotě, pak na povrch kávových zrn nevystoupí ty správné aromatické oleje a káva má v důsledku toho mdlou a nevýraznou chuť. A naopak, pokud jsou kávová zrnka pražena dlouho nebo při příliš vysoké teplotě, i pak je káva nedobrá a slabá. Někdy má dokonce spálenou „příchuť".

Podstatná je velikost a tvar kávovníkových zrn, protože každé zrno vyžaduje trochu odlišný způsob pražení. Celý proces pražení je velmi rychlý, větší zrna vyžadují zvýšenou opatrnost, nejlépe se praží malá a tvrdá zrnka. Pražení kávy probíhá v otáčejících se bubnech při vysokých teplotách od 160 do 200 stupňů Celsia a mění se při něm, kromě chemických procesů kdy se přetváří škroby na cukry, bílkoviny na peptidy a odbourávají se některé kyseliny, také barva kávových zrn. Zrna musí být v neustálém pohybu, aby se upražila stejnoměrně a nedošlo k jejich přepálení. Je nutný neustálý dozor nad zrny, protože špatným pražením dochází ke znehodnocení kvality kávy. Usušená zrna před pražením mají šedozelenou nebo žlutou barvu a jejich chuť i vůně je stejně nevýrazná jako jejich barva. Teprve až po upražení dostávají zrnka typickou hnědou barvu a jejich chuť a vůně se díky aromatickým olejům, které vystoupí na povrch, zvýrazní. Při pražení zrna nabírají na objemu a ztrácí asi čtvrtinu ze své původní váhy.

Při pražení kávy se bere v úvahu, že nejkvalitnější kávy druhu Arabika jsou pražené pouze do světlého odstínu, aby se zachovala jejich jemná chuť a vůně. Káva Arabika má jemnou kyselost a ta se zvyšuje právě světlým pražením. Delší pražení této kávy snižuje její kyselost a také vůni. Ztmavlá zrna se musí co nejrychleji ochladit, aby se zabránilo ztrátě éterických olejů a aby se zachovala kvalita a vůně kávy. V některých oblastech je zvykem v konečné fázi pražení přidávat ke kávě určité druhy koření, které ovlivňují chuť i vůni kávy. Nejvíce se k tomuto účelu používá hřebíček, zázvor nebo skořice.

Zrna se praží na čtyři stupně, buď jsou světle pražená nebo středně či tmavě pražená a konečně zcela upražená. Každý stupeň pražení se hodí pro jiný druh a také pro jinou úpravu kávy. Světlá zrna se nejlépe hodí pro kávu s mlékem, tmavší zrna jsou vhodná pro černou kávu a ta nejtmavší zrna se používají pro silně hořké espreso.

Káva se ke spotřebiteli dostává buď jako zrnková nebo mletá. Vhodné je kupovat kávu nemletou a tento úkon provést až těsně před vařením kávy, aby se zachovalo její aroma, které ze mleté kávy brzo vyprchává. Důležité je semlít kávu na správný stupeň jemnosti, protože různá příprava kávy vyžaduje i rozdílně umletou kávu.